Úvod ke stavbě přehrady

Letos uplyne 65. roků od zahájení výstavby a 55. roků od předání významného díla – přehrady Vír do užívání.

I když důsledky výstavby přehrady znamenaly pro obyvatele obcí Chudobín a Korouhvice tvrdý zásah do jejich životů, samotná stavba mne vždy nejen zajímala, ale i uchvacovala svou mohutností a důmyslností. Vždy jsem obdivoval ty, kteří stavbu připravovali projekčně, ale i stovky techniků a dělníků, kteří jistě v nelehkých podmínkách vlastní stavbu realizovali. Situace byla o to složitější, že to bylo v bezprostředně po ukončení II. světové války.

Důvody pro výstavbu přehrady Vír

Hlavním a rozhodujícím důvodem bylo regulovat průtoky vody v řece Svratce v jejím povodí, zabránění velkým povodním, které tuto oblast postihovaly a energetické využití vodního zdroje. V té době se ještě počítalo s rekreačním využitím. V záměru nebylo vodárenské využití přehrady.

První myšlenky na stavbu několika menších přehrad na řece Svratce se objevily již v roce 1911. Uvažovalo se o nádržích nad Brnem u Kníniček (postavena v letech 1936 až 1941), u Víru a u Borovnice (záměr nerealizován). Místo pro přehradu bylo vybráno na 114,9 km toku řeky v jednom z nejužších míst údolí. Práce na projektové přípravě byly zahájeny již v roce 1938, byly však přerušeny druhou světovou válkou. Novým impulsem byla ničivá povodeň v březnu roku 1941 pro skupinu inženýrů v čele s ing. Františkem Tomanem, kteří přes zákazy okupačních úřadů začali pracovat na úvodních projektech vodního díla Vír. Díky této připravenosti se pak mohlo po válce skutečně začít s realizací.

Rozhodnutí o výstavbě přehrady

Přes poválečné problémy (nedostatek stavební strojů a zařízení, chyběly inženýrské kapacity) byla stavba dne 14. května 1946 výměrem Zemského úřadu v Brně povolena a práce na stavbě byly v roce 1947 zahájeny. Dodatečně došlo k přehodnocení projektové dokumentace a v září 1948 Zemský národní výbor v Brně schválil výměr, kterým povoloval zvýšení přehradní zdi o 7,60 m na 75m a délky hráze v koruně na 390 m. Tím se také zvětšila zátopová plocha z původních 170 ha na 232 ha při nejvyšším stavu vody v jezeře. To vedlo i k následným změnám v projektech jak pod hrází, tak i v zátopové oblasti, která dosahuje až k obci Dalečín, délka jezera je cca 10 km.

Vodní dílo Vír bylo koncipováno jako soubor na sebe navazujících staveb, které měly vést k maximálnímu využití vodního zdroje. Hlavním článkem je betonová gravitační hráz s vodní elektrárnou Vír I nad obcí Vír, a pod obcí vyrovnávací nádrž Vír II s průtočnou vodní elektrárnou (výška hráze 11 m) – uvedena do provozu v roce 1952.

Původní záměr předpokládal výstavbu tzv. Vír III, která zahrnovala most v Dalečíně, úchytnou hráz nad Chudobínem a zahrázkování řeky Svratky v Dalečíně a pravobřežní cestu Vír – Dalečín.

V říjnu 1954 byla zahájena I. etapa cesty Vír – Dalečín, úchytná hráz nebyla ani vyprojektovaná, práce byly zastaveny z úsporných důvodů.

Výstavba přehrady a následně zátopová oblast zasáhla do katastrálních území obcí: Dalečín, Hluboké, Chlum, Chudobín, Karasín, Korouhvice, Písečné a Vír.

Nádrž Vír I – účel, funkce a vybrané technické parametry

Tok (km): Svratka (km 114,900), příslušnost nádrže k VH soustavě: Dyjsko – Svratecká.

Provozovatel: Povodí Moravy, a.s. – závod Dyje

Účel nádrže:

• akumulace vody pro vodárenské odběry – pro Skupinové vodovody Bystřice n. Pernštejnem a Žďár nad Sázavou, pro Brněnský oblastní vodovod.
• zajištění trvalého minimálního průtoku,
• nalepšení průtoků pro energetické využití ve špičkové vodní elektrárně Vír I,
• odběr provozní vody pod nádrží,
• nadlepšení průtoků pro závlahy pod Brnem (ve spolupráci s nádrží Brno),
• snížení povodňových průtoků.

Uvedení do provozu: 1958

Základní technické údaje: (výškový systém Jadran)

Nádrž:
stálé nadržení – 3,800 mil. m3 – 422,00 m n. m.
zásobní prostor – 44,056 mil. m3 – 465,00 m n. m.

Ochranný prostor:
ovladatelný – 5,286 mil. m3 – 467,60 m n. m.
neovladatelný – 3,051 mil. m3 – 469,00 m n. m. (max. hladina)

Celkový objem: 56,193 mil m3
Zatopená plocha: 223,60 ha

Hráz:
typ: betonová gravitační
kóta koruny: 470,94 m n. m.
šířka koruny: 9 m
délka hráze v koruně: 390,0 m
výška nade dnem: 66,2 m

Spodní výpustě:
Počet x průměr: 2×1.800 mm
Provozní uzávěr: rozstřikovací
Kapacita při max. hladině: 2×56 m3s-1

Bezpečnostní přeliv:
Typ: korunový, nehrazený
Počet polí x přeliv: 5×12,0 m
Kóta přelivu 467,60 m n. m.
Kapacita při max. hladině: 200 m3s-1

Elektrárna:
Počet turbin: 2 x Francis
Výkon: 2×6,0 MW
Hltnost: 2×12 m3s-1
Spád: 18,0 – 65,0 m
Provozovatel: JME, s. p. Brno

Hydrologické údaje:
Číslo hydrologického pořadí: 4–15–01–037
Plocha povodí: 410,5 km2
Průměrný dlouhodobý roční průtok: 3,60 m3s-1
Q100: 150 m3s-1
Q355a: 0,480 m3s-1

Účinek nádrže:
Rovnoměrné nalepšení: 2,30 m3s-1
Q100 ovlivněný: 105 m3s-1

Maximální odtok MQ: 0,480 m3s-1
Neškodný odtok pod vyrovnávací nádrží Vír II: 55 m3s-1

Zdroj: Povodí Moravy, Brno

Vlastní stavba hráze

Po provedených skrývkách zeminy a výlomem kamene vytvoření pravobřežní stavební jímky, byla zahájena betonáž přehradní hráze 27. září 1949 na výpustném bloku A´.

Ve zkušebním provozu bylo v roce 1949 do přehradní hráze uloženo 9.000 m3 betonu.

Celkem uloženo do přehradní hráze 484.000 m3 betonové směsi.

Generální dodavatelé stavby od zahájení po dokončení

1/ Sdružení firem Konstruktiva n. p. Praha a Hrabě – Lozovský, stavební akciová společnost Praha (Od 18. 5. 1948 do září 1948)

2/ Československé stavební závody, n. p., závod PA 401– Konstruktiva PA 402, Brno Lidická 33 (Od září 1948 do března 1949)

3/ Československé stavební závody, n. p. – závod BN – 551 – Brno, Josefská 14 (Od března 1949 do září 1949)

4/ Československé stavební závody, n. p. – závod pro inženýrské stavby v Brně, Brno, Josefská 14 (Od září 1949 do listopadu 1951)

5/ Ingstav Brno, n. p., Brno, Josefská 14, později i v roce 1958 – Brno, Dvořákova 13 (Od listopadu 1951 do konce stavby)

Přehled dodavatelů strojní a elektrické části

1/ ČKD Blansko, n. p., Blansko
2/ ČKD Slaný, n. p., Slaný
3/ Vítkovické železárny, n. p. Ostrva – Vítkovice
4/ Továrny mlýnských strojů, n. p., Pardubice
5/ Veltechna, n. p., Čakovice, Praha – Čakovice
6/ Loděnice Ústí, n. p., Ústí nad Labem – Střekov

Přehled dodavatelů montážních prací

1/ ČKD Blansko, n. p., Blansko
2/ Elektrostroj Brno, n. p., Brno, Gottwaldova 5
3/ Elektromontážní závody Praha, n. p., Praha II, Na poříčí
4/ Metra Praha, n. p., Praha XII, Makarenkova 26
5/ Krajská správa spojů Brno, Brno, Poštovská
6/ Bytová údržba města Brna, Brno, nám. Družby národů č. 2
7/ Kovoopravny Přerov, n. p., Přerov, Tovární 9
8/ Veltechna Čakovice, n. p., Praha – Čakovice

Pracovníci stavby

Téměř po celou dobu výstavby přehrady a zařízení s tím souvisejících, se vedení stavby potýkalo s nedostatkem pracovníků. V době největšího rozvinutí stavebních prací pracovalo na stavbě až 1.200 pracovníků. Asi 400 z nich bylo z místa a okolí, pro které byly organizovány vlakové a autobusové spoje na třísměnný provoz (…doprava pracovníků na nákladních autech, až ze svitavska ohrožuje zdraví. /stavební deník, listopad 1950/).

Nedostatek pracovníků byl řešen i tím, že v březnu 1953, bylo na stavbu přesunuto i cca 250 „chovanců ústavu pro nápravné řízení“, kteří pracovali na různých úsecích stavby přehrady až do amnestie presidenta republiky (A. Zápotocký) – 4. května 1953. Po osobním jednání při propouštění, asi 170 z nich přislíbilo, že se na stavbu od 11. 5. vrátí – závazky byly na dobu od 3 měsíců do 1 roku.

Stavba využívala i prázdninových brigád studentů vysokých škol.

Prováděné změny firem, které zajišťovaly výstavbu v letech 1947 – 51 měly vliv i na technický personál stavby. Zapracovaní inženýři a technici pražských firem odešli a závod brněnský v té době neměl dostatek specialistů pro stavbu přehrad.

Přesto výstavba pokračovala a kolektiv pracovníků na stavbě přehrady ve Víře se svými výsledky umísťoval na předních místech. (V té době probíhala ČSR výstavba ještě 12 významných staveb: přehrady Slapy, Klíčava, Žermanice, Lipno, Kružberk, Orava, hydroelektrárny na Váhu, Dobšiná, Křímov, Křížanovice, Fláje a Korýčanech !)

Stavební deníky obsahují informace i o tragediích, ke kterým při stavbě přehrady došlo

Jsou uvedeny tři případy:

30. 12. 1953 došlo ke smrtelnému úrazu dělníka V. Suchana, který utonul v revizní studni v základové štole hráze.

20. 4. 1955 asi v 7 hod. ráno došlo k těžkému úrazu střelmistra Adolfa Dohovského v kamenolomu v Korouhvici při zneškodňování selhávky (údajně p. Dohovský oslepl).

30. 5. 1956 došlo k havárii nákladního vozu stavby řízeného řidičem Josefem Šebkem. Při havárii zahynul bezpečnostní referent stavby Jaroslav Vodička.

V kronice obce Vír (1958 – 1976, str. 5) je uvedeno, že život při stavbě přišli 4 (?) dělníci a střelmistr přišel o zrak (bez bližších údajů).

Seznam osob technického dozoru a vedoucích pracovníků prováděcích závodů

a) Vedoucí státní stavební správy a později Technické dozorčí správy přehrady na Svratce u Víru:

1. Ing. František Toman – od 26. 5. 1948 do 31. 8. 1952
2. Ing. Oldřich Pospíšil – od 1. 9. 1952 do 19. 2. 1958

Techničtí dozoři:
Ing. Oldřich Pospíšil – od 26. 5. 1948 do 31. 8. 1952
Ing. Julius Čížek
Rostislav Karpíšek
Karel Benda
Vítězslav Nekovář
Vladimír Ille
Rudolf Schmidt – 1949
Karel Koudelka – 5. 9. 1949
Bohumil Šafář
Josef Šikula – 8. 1. 1951
Ing. Zdeněk Kocman – od 18. 9. 1952 do 31. 12. 1953
Josef Němec – od 20. 5. 1953 do 31. 12. 1956
Ing. Josef Bergl – od 18. 1. 1954 do 15. 4. 1954
Ing. Alois Madla – od 1. 11. 1954 do 31. 12. 1955
Oldřich Urbančík – od 1. 8. 1954 do 15. 7. 1958
Ing. František Pokorný – od 8. 10. 1956 do 19. 2. 1958
Ing. Leo Balzar – od 16. 7. 1958 do konce

Referent pro přehradu Vír I:
od 1952 Ing. Zdeněk Kocman
od 1. 3. 1952 do konce Ing. Leo Balzar

b) Přehled vedoucích pracovníků stavebních podniků na stavbě:

Zmocněnci:

1/ Ing. Jaroslav Novotný – zmocněnec pro stavbu za Konsorcium firem Konstruktiva a Hrabě – Lozovský
2/ Ing. Gončarenko – totéž
3/ Ing Vilém Feýrer – zmocněnec pro stavbu za Čsl. stavební závody, n. p.

Stavbyvedoucí (hlavní):

Ing. Leopold Havlík – od 2. 6. 1948 do 24. 2. 1949
Ing. Zdeněk Pluhař – od 25. 2. 1949 do 31. 12. 1949
Jan Sova – od 1. 1. 1950 do 31. 5. 1951
Ing. Oldřich Hrazdira – od 1. 6. 1951 do 31. 12. 1955
František Dufek – od 1. 1. 1956 do konce