Korouhvice

Pečeť obce Korouhvice, jak ji v Pamětní knize obce ztvárnil
kronikář a správce školy v Polomi, Josef Matějů (čp. 4).

Původní zástavba obce.

Druhou obcí, která byla zasažena výstavbou Vírské přehrady je Korouhvice (v některých materiálech uváděn nesprávný název Korovice), ležící v úzkém údolí Korouhvického potoka, na soutoku potoků přitékajících od Nyklovic (od severu) a Polomi (severozápadu).

Pověst o původu jména Korouhvice praví, že jméno to pochází od jednoho z majitelů hradu Zubštejna, který měl ve znaku korouhev. Obec prý dodávala mladé a statné muže do hradní posádky korouhevním pánům.

První zmínky spadají do první poloviny 14. století, kdy měla Klára, manželka Štěpána z Pernštejna, zapsáno věno své také na Korouhvici. Pernštejnové vlastnili Korouhvici do roku 1588 kdy Vratislav z Pernštejna odprodal panství Loucké s mnohými vesnicemi (mezi nimi Korouhvici) pánu na Kunštátě, Hanuši Fridrichovi, hraběti z Hardeka. Tak se stala součástí Kunštátského panství na více jak dvě století. Organizačně je v roce 1850 připojena k Polomi a Chlumu a tvoří s nimi jednu politickou obec. K rozloučení došlo v roce 1892, vznikly dvě samostatné obce Polom a Chlum – Korouhvice. Od roku 1850 má obec Korouhvice vlastní pečetítko, na kterém jsou dvě zkřížené korouhvičky.

Vlastivěda Moravská, Bystřický okres zaznamenává o Korouhvici:
V roce 1663 byly 4 domy osedlé, pusté 2. Roku 1674 měla obec domů osedlých 5, nově pustý 1 a staré pusté 2. Roku 1790 bylo domů 14, obyvatel 100. Roku 1834 domů 18, obyvatel 146. Roku 1900 domů 19, obyvatel 128, evangelíků ref. vyznání až na 10 katolíků, všichni Češi. V roce 1930 měla vlastní Korouhvice 22 domovních čísel a 110 obyvatel.

V Pamětní knize obce Korouhvice, která byla založena v roce 1934 a zachycuje vývoj obce od vzniku do roku 1938 kronikář a její autor Josef Matějů píše:
Domy jsou postaveny po obou stranách Korouhvického potoka v úžlabině, která se dělí v horní části. Jedno údolí směřuje na sever k obci Nyklovice, druhé severozápadním směrem k Polomi. Náves téměř chybí, neboť domy jsou blízko sebe a nově postavená silnice zabrala volnější prostoru návsi podle potoka mezi řadami domů vystavěných po obou stranách.

Podobně jako v Chudobíně, převážná většina obyvatelstva se živila prací v zemědělství, která zde byla velmi obtížná, protože pole v okolí severozápadně a západně od obce byla velmi svažitá. K práci na polích, podobně jako v okolních obcích a Chudobíně byl využívány především kravské potahy, v menší míře koně, ale hlavně lidská práce. Louky byly v údolí potoka pod obcí a v okolí řeky Svratky nad Vírem.

Domy a hospodářská stavení odpovídala svoji velikosti polnostem, které ten který majitel obhospodařoval.
Nebylo zde řemesnických živností, pouze jeden mlýn – č. p. 9 a hospoda v č. p. 14. V obci byla nevelká, ale oblíbená veřejná knihovna.
Na rozdíl od Chudobína, Korouhvice nebyla využívána turisticky, dochovalo se jen minimum fotografií obce a okolí.
Počátkem roku 1933 byla obec elektrifikována.

Pohled na Korouhvici od jihovýchodu…

… a od severovýchodu.

Pohled na západní část obce.

Pohled od východu na horní část obce a údolí s cestou k Polomi.
Svahy kolem obce, které se zemědělsky využívaly, jsou dnes většinou zalesněné.

Západní část obce, zbývajících 8 domů stávalo vpravo od cesty do Víru.

Stejný snímek s vyznačením čísel popisných.

V čp. 22 žili Kovář Josef a Františka, v čp. 18 Zobač František a Žofie, v čp. 21 Just Alois a Josefa, čp. 9 byl mlýn majitele Šauera Františka a Růženy, HZ byla hasičská zbrojnice a v čp. 16 žili Bělehrad Josef a Josefa.

Katastrální mapa obce Korouhvice s vyznačením původní zástavby, která byla zbourána.
Vyznačena je i nová zástavba – 5 rodinných domů, včetně rekreačních středisek Ingstav a Zbrojovka. V současné době stojí pouze domy s čp. 22, 23 a 24.

Dům čp. 9 – Šauerů mlýn s rybníčkem, voda poháněla vodní kolo.

Na snímku na hrázi majitel pan František Šauer.

Pohled na mlýn od východu, od hlavní cesty v obci.

Mlýn od jihovýchodu,

• vpravo za mlýnem požární zbrojnice postavená v letech 1938 – 39 s klubovnou v poschodí,
• za ní stavení čp. 19 – Bělehradovo,
• vlevo roh domu čp. 21– rodina Justova.

Dům čp. 20 patřil rodině Františka Šenkýře.

Údolí od Víru ke Korouhvici v době, kdy již bylo zahájeno odlesňování záplavového pásma.

Počátek budování silničního náspu v Korouhvici pro budoucí silnici Vír – Hluboké.

Je patrná vybetonovaná propusť pro potok od Polomi a stavení čp. 2 – Kadlece Josefa a Jindřišky, které dosud stojí – foto asi rok 1950.

Provizorní drtírně kamene a náspu musel již počátkem roku 1948 ustoupit dům čp. 12 majitele Čeňka Navrátila. Ve stavebním deníku uvedeno nesprávně čp. 11, ten však také byl bourán mezi prvními – Majitel Svoboda Karel – musel ustoupit nově budované trafostanici budované pro potřebu kamenolomu.

Na navážce je drážka, kterou se dopravoval materiál ze skrývky kamenolomu.

KOROUHVICE – asi jeden z posledních snímků této obce z konce roku 1951 – pohled od východu.

Dům čp. 2 rodiny Josefa Kadlece je již zbořen, zůstala jen stodola, buduje se silnice do Hlubokého.
Vpravo nahoře – nově postavená ubytovna pro pracovníky kamenolomu (později známá jako RS Ingstav).
V popředí pracovníci, kteří se podíleli na stavbě přehrady: vlevo Ladislav Kozel, vpravo František Synek z Olešnice.

Hasičský sbor KOROUHVICE

• snímek je z období II. světové války, z let 1943(1944).

Fotografie pořízena na návsi před hasičskou zbrojnici. V pozadí dům čp. 14 rodiny Josefa Navrátila, kde byla i místní hospoda.

Na snímku dole zprava: Burša Alois (čp. 5), Kovář (?), Navrátil Josef (14), Bělehrad Ant. (16), Šauer Frant. (9), Šenkýř Frant. (20).

Řada nad nimi: Straka Vlastimil (6), Burša Mirosl. ml. (5), Brückner Rudolf (11), Havel Frant. (19),Zobač Frant. (18),

Nad nimi z prava: Buršová Marie (z Hlubokého), Bělehradová Vlasta (16), Kadlecová Vlasta(2), Kadlecová Olga (2), Bělehradová Marie (16), Navrátil Vincenc (12), Kadlec Štěpán (1), Jančík Štěpán (10), Kovář (?), Bělehrad Josef (16), Burša Alois (5).

Originál fotografii zapůjčila p. J. Hronková z Plzně, rozená Straková z Korouhvice čp. 6.
Zpracováno podle informací paní Marie Bartákové z Veselí, roz. Buršové z Hlubokého (na snímku), která v té době v Korouhvici sloužila u Navrátilů.

Když v letech 1940 – 41 probíhalo vyměřování budoucí přehrady na řece Svratce nad Vírem, většina obyvatel obce nebrala tuto činnost vážně. Když se potom v roce 1947 letitý záměr začal realizovat, zasáhlo to do života obce a osudů jednotlivých rodin.

Při zahájení výstavby přehrady bylo rozhodnuto, že stávající zástavba v obci bude od vlastníků vykoupena a sami občané – tehdy jich žilo v Korouhvici 105, museli v průběhu několika let tuto složitou situace řešit.
Tři rodiny nakonec zakotvily v blízkém okolí (Polom, Hluboké, Dvořiště), na jižní Moravu (do Litobratřic a Hrušovan) se stěhovalo 10 rodin, na Svitavsko 5 rodin (Rychnov na Mor., Radiměř, Hamry) do Brna a Tišnova 3 rodiny.

Jedna rodina se nakonec vrátila a spolu se čtyřmi dalšími starousedlíky postavili nové rodinné domy ve vyšší poloze v údolí potoka od Polomi.
Čp. 20 Navrátil Čeněk, čp. 21 Jančík Štěpán, čp. 22 Šauer František, čp. 23 Šenkýř František a čp. 23 Kadlec Josef.
A tak 16 obyvatel v pěti nových domech, obydlených v roce 1955, pokračovalo v nové Korouhvici.
To ještě netušili, že ani toto řešení není konečné.

Snímky Korouhvice z doby, kdy už byla přehrada dokončena, vody vzniklého jezera zatopily původní obec.

Na fotografii RS Ingstav včetně nové přístavby.

Nad ním domy čp. 22 – Šauerovi (vlevo) a čp. 23 – Šenkýřovi.
Dole vlevo pod svahem: dům čp. 20 – Navrátilovi.

Na snímku RS Ingstav se zátokou na potoku od Polomi.
Nad ním dům Šenkýřových (vlevo) a Kadlece Josefa- čp. 24.

Bourání rekreačního zařízení Ingstav – stav z února 1996.

Největším ubytovacím a stravovacím zařízením bylo zařízení Ingstavu Brno, která sloužila od počátku budování přehrady pro ubytování pracovníků lomu.
K původní dřevěné poschoďové budově byla později přistavěná zděná budova s několika pokoji a bytem pro správce.
Po dokončení výstavby přehrady sloužilo zařízení jako rekreační středisko podniku, školicí středisko a škola v přírodě pro děti ze severních Čech. V roce 1991 převzalo budovu ZD Dalečín, sloužila pro ubytování brigádníků a především jako stravovací zařízení.

Po roce 1952 (v té době se ještě počítalo s rekreačním využitím přehrady) vybudoval podnik Zbrojovka Brno na skalnatém vršku severně od původní obce rekreační zařízení hotelového typu, s pěti chatkami, tenisovým kurtem a saunou pro rekreaci svých pracovníků. Zařízení bylo využíváno celoročně a bylo zde zaměstnáno několik pracovníků z Korouhvice a okolí.

Pohled ze silnice od Hlubokého. RS Zbrojovka na svahu,

Na snímku vpravo na stráni RS Zbrojovka – hlavní budova a nad ní 5 chatek.
Součástí byla hospodářská budova s bytem správce.

Dole při cestě do Polomi stojí dva rodinné domy: rodin Čeňka Navrátila – čp. 20 (v popředí) a Štěpána Jančíka – čp. 21.

Vlevo RS Ingstav. Obě rekreační střediska i oba rodinné domy jsou dnes již zbořené.

Na leteckém snímku Korouhvické zátoky jsou vidět rodinné domy Šauerových, Šenkýřových a Kadleců.

RS Ingstav je již zbořené. Vpravo rodinný dům Navrátilových.
Dům Jančíkových je již zbořen.
Stojí ještě RS Zbrojovka.
Vpravo, je patrné místo s řídkým lesním porostem, kde byl v době výstavby přehrady kamenolom.

Pohlednice připomínající dobu, kdy se využívala zařízení v Korouhvici k rekreaci a v přehradě se mohlo koupat.

Pohled na Korouhvickou zátoku v době maximálního stavu vody v přehradě a poslední tři rodinné domy.
Foto z 3. 4. 2009

Změna funkce přehrady na zdroj pitné vody

přinesla s sebou řadu omezení a opatření.

Došlo k vymezení tří ochranných pásem kolem jezera a přítoků, byla vyhlášena stavební uzávěra a k likvidaci byly určeny nedávno povolené a postavené podnikové a soukromé stavby.

Jaký byl další osud Korouhvice:

Dům č. p. 20: Po úmrtí majitelů, manželů Navrátilových, dědička domek opravila a využíval především v letním období.
V roce 1995 odkoupil domek podnik Povodí Moravy a v roce 1996 provedl jeho demolici.

Dům č. p. 21: Po smrti majitele, Jančíka Miroslava, se zbytek rodiny odstěhoval a domek prodali v roce 1970 Okresnímu průmyslovému podniku v Bystřici nad Pernštejnem. Sloužil k rekreaci pracovníků do roku 1990, kdy jej kupuje rodina Josefa Šutery. V roce 1996 se stává majitelem podnik Povodí Moravy a ještě téhož roku provádí demolici.

Dům č. p. 22: Po smrti manželů Šauerových se novým majitel stává syn František Šauer s rodinou a dům užívá dosud.

Dům č. p. 23: po úmrtí původních majitelů, rodiny Františka Šenkýře, obhospodařuje od roku 1978 dům František Šenkýř ml. s rodinou.

Dům č. p. 24: Po smrti majitele, pana Josefa Kadlece v roce 2004, manželka se odstěhovala, dům není obydlen.

RS Ingstav – od nového majitele, ZD Dalečín, vykoupil objekt podnik Povodí Moravy a v roce 1996 provedl kompletní likvidaci (v Pamětní knize obce uveden nesprávně termín 2002 – 2003).

RS Zbrojovka – má stejný osud, jeho domolice byla provedena na podzim v roce 2003.

V roce 2004 byly v Korouhvici 3 rodinné domy s 5 obyvateli, a funguje jako obec Chlum-Korouhvice.

Domy rodiny Frant. Šauera a rodiny Frant. Šenkýře.
Pohled ze silnice do Polomi přes zátoku na potoce od Polomi při maximálním stavu vody.

Dno zátoky při nízkém stavu vody v přehradě. Místo, kde stála původní obec Korouhvice.
V úzkém údolí na soutoku potoků od Polomi a Nyklovic jsou patrné základy původních domů, rybník, který byl u mlýna, cesta s mostkem.

Násep pod stávající silnicí s kanálem pro potok od Polomi.

Kamenné patníky připomínají, kudy vedla původní cesta, která je ukrytá pod nánosy bahna.

Pouze kameny ze základů původních domů připomínají, že zde ještě v roce 1955 žili poslední občané Korouhvice.

Pracovníci výstavby přehrady prováděli 31. 8. 1955 kontrolu a měli převzít staveniště a zahájit sanační práce.

Ve stavebním deníku je uvedeno, že k tomuto datu jsou dosud obydleny domy:

• Čp. 9 – rodina p. Šauera,
• v hasičské zbrojnici byla hasičská stříkačka,
• v čp. 18 p. Jančíková,
• v čp. 6 bydlí dosud p. Šenkýř s rodinou a celým hospodářstvím, v druhé půlce domu bydlí p. Kadlecová, rovněž s celým hospodářstvím.
• V čp. 5 bydlí dosud p. Navrátilová s celým hospodářstvím, ve dvou stodolách a to majitelů Straky a Kadlece je uložena úroda p. Šauera a p. Kadlece.

Byly to rodiny, které budovaly nové obydlí v Korouhvici.

To již byla doba, kdy mělo pokračovat nadržování vody v přehradě na kotu 432 m. n. m.

Průhled kanálem Nyklovického potoka do údolí, kde stála Korouhvice.

Na snímku pohled na RS Zbrojovka od jihu, od Korouhvické zátoky

• říkávalo se tam „Na hotelu“…

RS Zbrojovka

V nejnižší části byla klubovna – učebna (za zamřížovanými dveřmi).
V patře pak jídelna s kuchyní. Nad ní pak velká terasa, pokoje a sociální
zařízení.

Součástí RS bylo i pět chat.

Likvidace RS Zbrojovka Brno v Korouhvici.

Byla prováděna na podzim 2003 (foto pana Matušky z počátku měsíce října 2003) a počátkem roku 2004.

…a dnešní stav.

Zůstala jen přístupová cesta.